K přečtení

Šaman

Ticho. Les prolnutý mlhou a drobným deštěm, vzduch pálí jako led. Občas se zvedne vítr a pocuchané mlžné chuchvalce prožene mezi stromy o kus dál. Zelené smrkové větve, těžce visící v dešti, se rozhovoří hlubokým temným šumem. Šat listnáčů leží už nějaký čas na zemi a na holých větvích a větvičkách se drží kapky vody. Všecko se choulí chladem, sníh už je cítit ve vzduchu a není slyšet ani ptáčka… Opatrně kráčíš v měkkém popadaném listí, proplétáš se borůvkovými keříčky tak, abys je pošlapal co nejméně. Tu si usnadníš cestu následováním zvířecí pěšinky, tam přejdeš malou vodní strouhu, jindy...

Read More

Les duší

Kráčíš horkým dusným dnem a z otevřených luk, které jsou v plném květu suchého června, pomalu vplouváš do říše lesa. Stín korun nad tvou hlavou je blahodárný. Myšlenky na tebe dotírají jako hejna much před bouřkou, sotva vnímáš, kudy vlastně jdeš. Slepě následuješ vyšlapanou měkkou pěšinku, prodíráš se hustým podrostem a čas od času se rozhlédneš kolem sebe. Tolik myšlenek v tvé hlavě a vlastně o nich ani moc nevíš… Jdeš, krok za krokem stoupáš do prudkého svahu před sebou, kam tě vede cesta. Takové stoupání v tom horku! Dotěrné myšlenky tě netíží o nic méně než těžký batoh na zádech. Nohy...

Read More

Světlo a tma

Na první pohled byl les stejný jako všechny ostatní. Stromy, keře a trávy, kam jen oko dohlédne, a jen občas širší rozestup stromů nebo malá mýtina umožňovaly výhled z kopců dál do kraje – na další hřebeny hor a údolí, na oblohu, která byla s rostoucí vzdáleností horizontu světlejší a mlhavější. Les byl protkaný nejednou cestou, kterou zde vybudovali lidé pro své pohodlí, a ty stromy, které stály podél cest, by mohly vyprávět hodiny, ba celé věky, co dvounožců jim prošlo pod hlavou. Někteří z nich dovedli kráčet v tichosti, jiní spolu za chůze klidně hovořili, jiní se hlasitě smáli a křičeli...

Read More